Medvědi byli lidmi chováni po staletí z různých důvodů, které se vzájemně nevylučují. Někdy to bylo pro zábavu lidí (například v českých hradních příkopech), jindy za účelem zachování genetické rozmanitosti populace (zoologické zahrady) nebo k tomu, aby byli drženi v zajetí po zbytek svého života, protože jejich návrat do přírody je nemožný (příkladem mohou být medvědí parky, nebo útulkz). Existují tři hlavní důvody, proč medvědi chovaní v zajetí nemohou být vypuštěni zpět do přírody. Za prvé si zvyknou na přítomnost lidí a po vypuštění do volné přírody vyhledávají člověka a jeho majetek za účelem získání potravy nebo působení škod, čímž se stávají tzv. „problémovými medvědy“ (viz fotografie níže).
Za druhé, ztrácejí schopnost aktivně hledat potravu v přírodě. A za třetí, ve volné přírodě neumí správně interagovat se svými druhem a s prostředím. Jakmile jsou drženi v zajetí a pak vypuštěni, medvědi většinou zahynou buď rukou člověka, nebo kvůli přirozeným příčinám, jako je konkurence s jinými (divokými) medvědy.
Po celá staletí byli medvědi a jiní velcí masožravci drženi v poměrně malých výbězích, nebo dokonce v klecích, aby zajišťovali zábavu pro veřejnost. Lidé si užívali adrenalin spojený s blízkým setkáním s velkým a potenciálně nebezpečným masožravcem, jako je medvěd. Medvědi jsou velmi inteligentní tvorové, kteří mají potenciál stát se částečně „zkrocenými“. Kromě toho, že jim přinášeli adrenalin, lidé medvědy považovali za své „mazlíčky“ (viz příklad níže), humanizovali je a těšili se z tohoto vztahu založeného na dominanci a podřízenosti.
Před více než 30 lety začali vědci zkoumat životní pohodu medvědů v zajetí a zjistili, že medvědi v malých výbězích vykazují jiný způsob chování než medvědi ve volné přírodě. Stávají se stresovanými a nemocnými, jak fyzicky, tak psychicky, a začínají vykazovat známky tzv. stereotypního chování. Příklady takového chování u medvědů zahrnují chůzi tam a zpět nebo houpání hlavou, tedy repetitivní chování, které nemá žádný zřejmý účel. Tyto aktivity mohou být pro postižené medvědy velmi nebezpečné, neboť mohou zhoršit nejen jejich psychický, ale i fyzický stav. V roce 1993 proto vznikl koncept velkých medvědích výběhů (LBE). LBEs se zaměřují na naplňování životních a welfare potřeb medvědů poskytováním prostoru a přirozených a sezónních podnětů podle specifických požadavků jednotlivého druhu. Počet zoologických zahrad a organizací, které dodržují LBE standardy, neustále roste. Iniciátoři tohoto projektu, tedy Foundation for Bears a Bears in Mind, jsou dobrými příklady takových organizací. V České republice je to například Zoo Ostrava (viz foto níže), která poskytuje 1-ha výběh pro medvědy ušaté a blíží se tak standardům LBE.
Foundation for Bears a Bears in Mind spravují velké medvědí parky v Německu a Nizozemsku, které pokrývají několik hektarů oplocených přirozeně zalesněných oblastí s živými i mrtvými stromy, tůněmi, potoky, úkryty a brlohy. V těchto parcích se medvědi postupně vracejí k přirozeným aktivitám a chování, přestávají vykazovat stereotypní chování a opět přecházejí do zimního spánku. Krmení probíhá v náhodných časech dne na náhodně vybraných místech parků. Medvědí parky jsou přístupné návštěvníkům, kteří mohou medvědy pozorovat z dálky nebo z vyhlídkových plošin či mostů. To, zda se medvědi ukážou, záleží jen na nich. Lidé pak oceňují širokou škálu přirozeného chování, které medvědi předvádějí. Tímto způsobem jsou pak šťastní jak zvířata, tak lidé!
